Evropská energetika se mění. Vedle fotovoltaiky, větru a bateriových úložišť stále více roste význam obnovitelných plynů. Mezi nimi má zvláštní postavení biometan – plyn, který lze vyrábět z biologicky rozložitelných odpadů, zemědělských zbytků nebo vedlejších produktů živočišné výroby a následně jej využívat ve stávající plynárenské infrastruktuře.

Jedním z nejzajímavějších evropských příkladů je dnes Itálie.

Italský model ukazuje, že úspěšný rozvoj biometanu nestojí pouze na dotacích. Ty jsou důležité, ale samy o sobě nestačí. Klíčové je propojení několika oblastí: zemědělství, odpadového hospodářství, plynárenské infrastruktury, stabilní legislativy a jasné dlouhodobé strategie.

Právě tato kombinace umožňuje Itálii rychle rozvíjet nové projekty i modernizovat stávající bioplynové stanice.

Podle italského národního plánu pro energetiku a klima má země ambici vyrábět přibližně 5 až 5,7 miliardy m³ biometanu ročně do roku 2030. Pro srovnání: v roce 2024 se produkce pohybovala kolem 0,4 miliardy m³. To znamená, že Itálie neplánuje jen postupný růst, ale skutečnou transformaci celého odvětví.

Významnou roli v tom hraje PNRR, tedy italská obdoba českého Národního plánu obnovy. Ten počítá s podporou nových i přestavěných zařízení a s rozvojem kapacity biometanu na minimálně 2,3 miliardy m³ do poloviny roku 2026. Důležitý je přitom i praktický aspekt: nejde pouze o výstavbu nových zdrojů, ale také o využití infrastruktury, která už existuje.

To je zásadní poučení i pro další evropské země.

Bioplynové stanice nemusí být vnímány jen jako zdroje elektřiny a tepla. Při vhodné modernizaci se mohou stát součástí širšího energetického systému: vyrábět biometan, dodávat jej do plynárenské sítě, přispívat ke zpracování biologických odpadů a podporovat lokální cirkulární ekonomiku.

Zajímavým směrem je také využití biometanu jako BioCNG nebo BioLNG v dopravě a zemědělství. Pokud zemědělský podnik dokáže z vlastních vstupů vyrábět obnovitelný plyn a následně jej využívat například jako palivo pro techniku, uzavírá se tím logický lokální cyklus: odpad se stává zdrojem energie.

Itálie tím zároveň posiluje energetickou bezpečnost. Každý metr krychlový domácího obnovitelného plynu snižuje potřebu dovozu fosilního zemního plynu a zvyšuje odolnost energetického systému.

Pro Českou republiku i Slovensko je italský příklad relevantní hned z několika důvodů. Máme zemědělskou základnu, existující bioplynové stanice, plynárenskou infrastrukturu i rostoucí tlak na efektivnější nakládání s biologickými odpady. Rozhodující bude, zda dokážeme tyto prvky propojit do funkčního investičního a legislativního rámce.

Biometan není okrajové téma energetiky. Je to jeden z nástrojů, který může pomoci s dekarbonizací, energetickou soběstačností i stabilitou soustavy.

Itálie ukazuje, že tam, kde se spojí jasná strategie, infrastruktura a praktické využití v zemědělství i průmyslu, může mít biometan v energetickém mixu velmi konkrétní a měřitelnou roli.

A právě to je směr, který bude v Evropě stále důležitější.